Recenze, testy

Jako zastánkyně běhu především přes přední část nohy (forefoot running), které mi přijde přirozenější - a nejen vzhledem k mojí sprinterské "anamnéze" (zkuste se proběhnout třeba po písku na pláži či na hladkém trávníčku naboso - přes paty určitě nepoběžíte!) - jsem samozřejmě ucítila možnost zapojení skutečně celé nohy do běžeckého kroku, a to jak ve fázi dopadu, tak především v odrazu. Dokonalé zapojení prstů je zde možné, stejně jako při běhu naboso. Prsty totiž v botách zůstávají poněkud opomenuty, což není dobré ani pro klenbu nohy, především příčnou se všemi důsledky z toho plynoucími, jako převaha extenzorů prstů nad flexory a vznikem kladívkových prstů a vbočeného palce.

Zvedání třícentimetrové vrstvy gelu znamená větší námahu pro celou nohu a vůbec bych se nedivila, kdyby mé letošní problémy s achilovkou měly na svědomí tisíce kilometrů v botách, nasbírané v mnoha letech předtím. Čím dál, tím více se mi potvrzuje, že odpružené boty jsou vhodné k běhání "pro líné" - tedy především pro ty, kteří s klidem řachnou na patu a došlap nijak neřeší. Samozřejmě takové boty i běh přes celou nohu, resp. patu, své místo mají - pro řadu běžců: pro ty s nadváhou, začátečníky a pro ty, co ještě nemají odpovídající kondici lýtkových svalů a achilovek (šlachy se adaptují na zátěž déle než svaly a snaha jít na přední část zde naopak může problémy s achilovkami přivést), pro ty, kteří běhají opravdu jen pro radost a nějaký pohyb pro zdraví bez závodních cílů (zaplaťpánbůh za to!), pro běžce na superdlouhé vzdálenosti a také ty, pro něž rychlejší tempo, kde by "špičkový" běh uplatnili, není možné.

A k testíku samotnému?

Zkoušela jsem je (model SPRINT) na různých površích, cca v 15% celkové kilometráže. Postupné zvyšování objemu v nich mi teď možná zhatí chladnější dny (a později zima), ale na jaře se do nich určitě vrátím.

Silnice:

• Pohoda. Žádné kamínky, které by kazily radost. Ani nárazy nejsou tak tvrdé. Srovnatelné s během v závodkách, s tím rozdílem, že prsty se jaště lépe zapojí. Žádné přebytečné dekagramy na nohách, nohy chtějí letět!

Polní a lesní cesty:

• Super, pokud z nich nečouhají velké kameny napevno v cestě zasazené, jimž je radno se vyhnout. Jsou totiž proklatě cítit... Jinak zvláště lesní pěšiny představují balzám na nohy (a kořenů není tolik, aby se jim nedalo pohodlně vyhnout.)

Štěrk:

Nevadí, a to ani pokud je jím posypaná celá cesta. Kameny, pokud si pod nohou "lehnou", jsou v pohodě, nejsou-li příliš velké a špičaté.

Klacky, jehličí:

• Také lesní cesty, kde řádili lesáci a jsou celé úseky na nich pokryté klacky a chvojnatými větvemi, jsou v pohodě. Dokonce ani přes to, že ty moje boty jsou poněkud otevřenější a vypadají podobně jako ty do vody (uzavřenější běžecké už neměli v mé velikosti a do jara na další dodávku se mi čekat nechtělo), nepadá do nich bordel z cest v podobě jehličí a drobných kamínků, super!

Achilovka - přestane zlobit?

• Tak na to je ještě brzy, aby se to dalo poznat. Problémy byly již chronické a tak to bude ještě trvat, než se jich zbavím. Po počátečním zhoršení se to teď zdá lepší, více však budu vědět v příštím roce (až se také vrátím ke svým obvyklým tréninkovým dávkám a svému tempu).

Obouvání, údržba:

• Zpočátku bylo obtížné nasoukat všechny prsty tam, kam patří, nyní je to už naprosto v pohodě. Pětiprsťáky se dají běžně prát, a super jsou i na cvičení na BOSU!

Kde jste mne s nimi mohli potkat?

Na posledním úseku štafet Hervis Pražského půlmaratonu, kde jsem s časem 26:07 zvládla vybojovat slušné umístění v pořadí finišmanů. Pražské kostky? No problem!

Na běhu Modřanskou roklí, kde jsem vyhrála svou kategorii (km terén 37:04) a nebyla daleko od vítězství celkového. Kdo to tam zná, ví, že se v závěru leze po skále. Pohoda!

Na Jarním běhu v Senohrabech, kde jsem 2750m dlouhou trať v terénu zvládla v osobním rekordu na této trati 10:45.

Na Běhu pro zdraví v Dobříši, kde mne ani štěrková cesta v části trati nezdržela od dalšího vítězství - 8,4km za 36:41.

A na svých tréninkových trasách, kde je sice střídám s botami (běhat v nich hned všechno se ani nedoporučuje - začíná se cca s 10-15% týdenní kilometráže), ale poměr naběhaných kilometrů v nich se neustále postupně zvyšuje. Boty pak beru hlavně na delší vzdálenosti, nebo když je venku mokro a bahno. V botách jsem šla i Brandýs (protože jsem na trať vyběhla s kočárem) a Pardubice (protože na delší vzdálenost jsem si v nich zatím netroufla - tam jsem si ale vzala závodky.)

Nožky připomínající žabku či vodníka všude lákají pozornost a tak když zrovna neběžím, odpovídám tak na řadu dotazů a směruji případné zájemce k jejich nákupu či aspoň vyzkoušení. "Jééé, hele v čem běží?" se nejednou ozvalo z davu na Hervis půlmaratonu a od té doby ještě mnohokrát, stejně jako "nezapomněla ses obout?" Jsou ale i dobrou součástí závodní taktiky: "Nejdřív jsem se smála těm tvejm botičkám..." řekla mi po doběhu Senohrab závodnice na druhém místě, která mne svým rovněž dobrým výkonem doslova dohonila k osobáku na téhle trati. "No uvidíme, co s tím bude dělat na tom štěrku..." se jistě prohnalo hlavami mnoha lidí nebo alespoň těch, co jsem měla blízko sebe na Dobříši. "Já bych si urval achilovky po sto metrech!" napsal mi jednou i trenér Zdeněk.

A zrovna achilovky byly jedním z důvodů, proč jsem se je rozhodla vloni zkusit: není žádným tajemstvím a diskutuje se o tom stále více, že právě stoupající počet zranění běžců a problémů s nohama mohou mít na svědomí i nejmodernější vychytávky v běžeckých botách - když ne hned, tak po letech, kdy noha prakticky zleniví a vyřadí se z činnosti mnoho drobných svalů, zpevňujících klenbu a umožňujících odraz až z prstů včetně dokonalejší reakce na terén, na nějž právě šlápneme. Tam, kde běhají bosí, nemají ploché nohy, haluxy ani plantární fasciitidu a přibývá lidí, kteří se dlouhodobých problémů zbavili poté, co se zbavili bot zcela nebo trénink v nich během naboso alespoň vydatně doplňují. Nestal se ze mně militantní odpůrce bot - své místo samozřejmě mají, i u mně, nakonec běhám v nich přes dvacet let a tak platí i obrácený pohled: nejsme Tarahumarové ani afričané, od batolecího věku chodíme obutí a tak kdybychom boty zavrhla ze dne na den, můžeme si vyrobit hezkou řádku problémů. A když i mně po mnoha letech začaly zlobit nohy, spíše než bych zamířila někam do čekárny k bílým plášťům, vyzkouším vše dostupné, zvláště když se tomu dá věřit a o těle a pohybovém aparátu také nemálo vím.

Výhody pětiprsťáků:

• umožňují kontakt se zemí tak jako při běhu naboso, ale nepopícháte se o drobný štěrk a klacíky. Zcela naboso bych vyběhla tak leda na golfové hřiště a ještě jen tehdy, je-li teplo, jinak ne. A že cítíte každý kámen? To je naopak výhodou. noha rychleji zareaguje a odrazí vás efektivně správným směrem, tedy nemusíte "čekat" na to, kam vás na nerovném či naopak příliš měkkém terénu zhoupne bota!
• Umožňují odraz až z prstů - skvělé hlavně pro nás, co běháme spíše přes špičku. Běh je rychlejší, méně namáhavý a efektivnější. Tomu je však třeba se naučit, pokud řachneme na patu tak jak jako to mnoho běžců dělá, moc si nepomůžeme, možná naopak. Vlastně se tomu také stále učím - běh přes špičku bez zapojení prstů je namáhavý právě pro achilovky, ty však končí na patní kosti a k prstům nejdou. Zapojíme-li tedy hluboké bércové svaly (dlouhé ohýbače prstů) a svaly nožní klenby, achilovky si musí zákonitě oddychnout! (a to v botách opravdu moc nejde)
• Umožňují lepší zapojení svalů celého těla - skutečně, má-li noha kontakt se zemí, lépe aktivuje svalové řetězce od nohy až po svaly trupu - nekolébáte se přes bederní páteř (a nevyrábíte si tak kompresi meziobratlových destiček), ale krásně zapojíte svaly trupu jako celek, spirálu břišních svalů včetně tolik důležitých šikmých. Při správném běhu záda nebolí! A pokud se ještě k tomu dobře zapojí ruce a pohyb vychází už z lopatek a aktivujeme tak jejich dolní fixátory a sval pilovitý (který dále nese svou aktivitu na zevní šikmý břišní sval), oddechne si i tolik přetěžovaná krční páteř.

Regenerační běh:

Ti, kdo vědí, že přes špičky v životě běhat nebudou (nejspíše většina), nebo je pětipsrtý "experiment" zkrátka neosloví, si je mohou pořídit alespoň na regenerační klusík. Běhání po trávě naboso bylo a je vždycky příjemné, balzám pro nohy - vzpomínám na to ještě z dob, kdy jsem běhala sprinty a za hezkého počasí tak zakončovala téměř každodenní trénink na dráze, ale nejde to všude. Jednoduše proto, že na hladce střižený trávník atletického stadionu se nedostanete, pokud na něm neběháte. A kde není pěstěný trávník, jsou kamínky, asfalt, klacky, měkké, ale pichlavé jehličí a klacky, nebo alespoň včely.

Nevýhody pětiprstů:

Moc jich není - ale bohužel, v zimě se v nich běhat nedá (asi jen pro hyper otrlé, k nimž nepatřím)... a je tedy třeba si na ně na jaře znovu zvykat. A s tím, že se obouvají na bosou nohu (což je jinak bezesporu výhoda "druhé kůže") a sem tam někde je přece jen šev, nebo při hodně rychlém tempu se v nich prsty mohou hýbat (model přesně na míru nejlépe na každou nohu zvlášť nejspíš neseženete...) a tak je z toho sem tam nějaký ten puchýř (když jsem v nich zkusila na dráze čtyřstovky za 1:25). A v mokru (alespoň mně) nohy nepříjemně studí.

Údržba:

Dají se běžně prát a i po mnoha vypráních vypadají téměř jako nové. A ještě jedna výhoda, zvláště s přicházející teplejší částí roku: i v těch nejodvětranějších botách mi bylo na nohu vedro. V téhle druhé kůži je opravdu příjemně!

Celý koncept je postaven na myšlence přirozené chůze naboso, kterou firma Vibram obula do jemné podrážky – přesně podle nohy včetně prstů. Změnou je to, že se pří chůzi mění držení těla vzhledem k obepnutí chodidel a také díky tenké podrážce bez vyměkčení, tvarování či podpatku. Nošením těchto bot totiž posilujete svaly na chodidlech, lýtkách a kolem celé páteře. Nejde tedy jenom o vzhled, prstové boty současně poslouží i jako relaxační pomůcka pro naše civilizací zchoulostivělé nohy, otloukané chůzí po asfaltu či betonu. Oddělené a natažené prsty i tenká podrážka kopírující tvar nohy, to vše umožňuje noze přirozeně pracovat a narozdíl od bot, které mají jinou mechaniku pohybu, FiveFingers protahují a celkově posilují všechny svaly a šlachy v noze.

Ostatně, když se podíváme mezi zdravotníky či pracovníky rehabilitace, tak se nejedná o nic překvapivého. Naopak, odborné studie tvrdí, že „Standardní sportovní boty mohou být příčinou toho, čemu se snažíme předejít: nestability a chronického přetížení. Sportovní a běžecké boty budoucnosti budou pružné flexibilní a budou mít značně tenčí podrážky.“ – citát z knihy Zdravá chůze po celý život – Dr. Med. Christian Larsen,2004, str.124, v knize se citují i další studie.

Podívejme se tedy přímo na samotné prstové boty. Botky mají pružnou podrážku a tenký svršek, který se liší podle jednotlivých modelů. Základní model Classic jen obepíná chodidla a nárt nechává zcela volný. Pro sportovnější aktivity je určen model Sprint s páskem přes nárt, model KSO má nárt zakrytý prodyšnou síťovinou a konečně model Flow je určený do mokrého prostředí, protože svršek je z neoprenu. Zcela čerstvou novinkou je pak model KSO Trek, který má více profilovanou podrážku a svršek z klokaní kůže, a je určen více do terénu a pro turistiku.

Podrážka, dá-li se vůbec podrážce mluvit, je velmi dobře přilnavá k různým povrchům, což u výrobce takového renomé, jaké má firma Vibram, je v podstatě povinnost. Díky tomu je chůze velmi jistá, i když zpočátku pro nohy, spoléhající na oporu bot, poněkud nezvyklá.

Podívejme se jaké dojmy si testeři během testu poznamenali:

První pocit – nezvyk. Jde o něco zcela jiného než běžné boty ale i než třeba lehké sandály. Pozor také na to, že nohy za začátku mohou trochu bolet, než si zvyknou na jiný styl chůze a na protažení svalů a šlach, které jsou jinak v nečinnosti. Na začátku je třeba si zvyknout i na jiný styl chůze. Znatelný rozdíl je převedším ve členitém nebo nezpevněném terénu. Zde se totiž uplatní i záběr jednotlivými prsty a noha se různě tvaruje a prohýbá podle terénu. Důležitá je správná volba velikosti aby botky seděly přesně na noze. Když se zvolí dobrá velikost, tak na noze drží velmi dobře a nijak se nezouvají. Nacvičit je třeba také obouvání, kdy je třeba ze začátku dávat pozor na vsunutí jednotlivých prstů na své místo. Ale po chvilce zácviku to je již bez problémů.

Vzhledem k provedení se samostatnými prsty a k přesnému sednutí „boty“ na nohu i prsty, jsou nutností krátce ostříhané nehty! A pokud byste chtěli i ponožky, do těchto bot je nutno si pořídit prstové ponožky, které se neshánějí zrovna nejsnadněji. Není však problém tyto „boty“ nosit naboso, komfort nošení je velmi dobrý. Vnitřní materiál je příjemný, dobře odvádí pot a noha se v botách překvapivě nijak zvlášť nepotí, což by člověk mohl na první pohled předpokládat podle těsného stažení kolem nohy a velké části gumové podrážky.

Botky FiveFingers jsou zajímavé i pro lidi, kteří mají zborcenou klenbu. To má vliv na postavení prstů, které se nepříjemně mačkají na sebe a zde jsou odděleny a drženy samostatně ve správném postavení. K tomu musím dodat, že se jedná o první boty, ve kterých po prvním nezvyku vydržím celý den. Samotná tenká podrážka poskytuje minimum tepelné izolace. Přes léto a za pohybu, pokud člověk jde, tak nevadí ani nižší teploty, protože noha pracuje a prokrví se. Při delším stání a nižší venkovní teplotě je v nich ale zima.

Poměrně častý dotaz je ohledně bezpečnosti nohou a zakopnutí. Občas člověk zakopne i v těchto botkách, ale nestává se tak často jako u běžných bot, protože člověk má větší cit pro terén. Navíc je i styl zakopnutí jiný díky nízké špičce a zakrytí prstů i zepředu. Zakopnutí nebo okopnutí volných prstů v sandálech je mnohem horší než zde.

Příjemná je snadná údržba. Dají se snadno vyprat a rychle schnou. Potěšila také dobrá trvanlivost. Za celou dobu intenzivního používání, kdy v podstatě přes léto to byly mé nejpoužívanější boty, na nich stále není žádné viditelné opotřebení.

Protože u prstových botek byla zdůrazňována i jejich zdravotní prospěšnost a netradičnost pohybů, zapojili se do testování i vrcholoví sportovci. Poznatky shrnul trenér skokanů o tyči Sláva Patera:

Moderní sportovní obuv umožňuje díky své konstrukci a odpružení stále větší zatížení chodidel dolních končetin. Stále lépe tlumí nárazy, zlepšuje stabilitu kotníku, podporuje pronaci chodidel při běhu a chůzi, ale přes všechny pozitiva, která tato moderní obuv přináší, má i své negativní stránky. Podpůrné systémy obuvi totiž přebírají funkci drobných chodidlových svalů, tedy to jak chodidlo pracovalo od pradávných časů. Výsledkem je dlouhodobě snížená stimulace chodidlových svalů, která vede k postupné atrofii a následně poruše chodidlové klenby. Vynikajícím prostředkem k udržení přirozené funkce chodidlových svalů je pohyb na boso a to nejlépe v terénu, kde je však riziko poranění. Nejvíce hrozí poškození kůže, která není na takovouto zátěž adaptovaná. A právě zde mohou pomoci prstové boty FiveFingers, protože chůze v nich ve velké míře zachovává přirozenou funkci bosé nohy.

Tyto vlastnosti jsme s úspěchem vyzkoušeli i při použití v atletice. Nejlépe v úvodní části tréninku - rozklusání, rozehřátí, atletická abeceda - kdy dochází k adaptaci a tonizaci chodidlové klenby na zátěž. Následně pak na závěr tréninku - vyklusání, regenerační klus na závěr (zvláště v období, kdy je příliš studený podklad pro bosá chodidla nebo v případě, že je příliš tvrdý povrch).

Vyzkoušeli jsme také specifické použití v atletice a to k nácviku skokanských disciplin ze zkráceného rozběhu, kdy bosé chodidlo umožňuje zvýšení senzitivity plosky nohy a tím zlepšení předodrazového rytmu.

Další z připomínky testerů včetně použití na vodě.

I přes tenkou podrážku není nepříjemné chození po ostrých kamenech – nikdy mě to nebolelo, naopak bylo to příjemné (ale mám ráda i šimrání na nohách :o)). Stoj je v nich opravdu zdravější – nebolí tolik záda a posilujete plosku nohy. Při chůzi trávou se občas obšťastníte ozdobou ve formě „čtyřlístku“ mezi prsty, což někoho potěší, jinému to překáží.

Vyzkoušela jsem i použití v kajaku a ve vodě, kde k vodním aktivitám je model Flow předurčen. Do kajaku a obzvláště do rodeového je nutností co nejmenší obuv a nejčastěji používají vodáci neoprenové ponožky nebo botičky. Prstové botky sice nejsou určeny přímo na kajak, ale fungují bezvadně. Zaberou minimum místa v lodi, vejdete se i do lodi, kam by jste se v jiných botách nevešli a navíc díky tenké podrážce máte cit v nohách a cítíte loď. To že se na vodě nevyhnou namočení je jasné ale zde je příjemné to, že boty oproti nejčastěji používaným neoprenovým ponožkám rychleji schnou.

I při plavání ve vodě drží na noze, tedy alespoň mnou používaný model se suchým zipem přes nárt. Ovšem při chůzi vodou na kluzkých kamenech, při přenášení apod. je třeba dávat pozor, protože tohle jejich hladká podrážka zcela nezvládá. Pro použití přímo do lodě bych ale doporučila kotníkové provedení s vyztužením v oblasti kotníku, kde často dochází k odírání materiálu bot, popř. nohou.

Test několika typů bot Vibram FiveFingers proběhl bez viditelného poškození, boty zanechaly v testerech dobrý dojem. Během krátké doby člověk přijde na plno dalších možností využití, ale musí počítat také s tím, že občas si jeho nohy bude okolí prohlížet déle než by mu mohlo být milé. I to však hodnotí uživatelé většinou jako plus. Slovy jednoho z testerů „Designovým plusem je naprosto nezvyklý vzhled obutých-neobutých nohou, který působí na okolí skoro magicky jako prvek z pohádky o vodníkovi." Omezení použití závisí na venkovní teplotě, rozhodně to nejsou ideální boty do sněhu. Ale na jakékoliv cvičení, běhání či jen procházení jsou přímo předurčeny.

Zdroj: Svět outdooru